| 
         
 Třicet let ve výjezdu hasičů? Prý 
          žádný problém...věrnost a oddanost některých hasičů nezná hranic
 
 Třiapadesátiletý nprap. František Šimonů se dnes 1.2.2006 stal žijící 
          legendou mezi výjezdovými hasiči Zlínska. Je to přesně třicet let od 
          jeho nástupu do řad profesionálních hasičů. Uznání za jeho práci je 
          cenné nejen počtem odsloužených let v nejnáročnější oblasti hasičů, 
          ale i tím, že celou svou práci věnoval jedné stanici ve Valašských 
          Kloboukách. Na Zlínsku je jediným hasičem, který slouží ve výjezdu tak 
          dlouho.
 Jeho životní příběh je velmi pestrý a on sám nešetří 
          správným chlapským humorem. Dnes mi na stanici ve Valašských 
          Kloboukách (a kde taky jinde) věnoval svůj čas a své vzpomínky. Jeho děda byl zakladatelem sboru dobrovolných hasičů 
          v obci Vrbětice, kde od roku 1912 působil jako velitel a trubač. Sám 
          František Šimonů nastoupil jako sedmiletý do družstva mladších žáků 
          SDH Vrbětice a s proudnicí a džberovkou pobíhal po okrskových 
          soutěžích hasičů. V roce 1976 nastoupil do tehdejšího Okresního 
          veřejného požárního útvaru Gottwaldov, detašovaného pracoviště 
          Valašské Klobouky. Jak zněl celý název. Mladý třiadvacetiletý hasič 
          však nezačal hned s výjezdy, protože stanice byla tou dobou ve 
          výstavbě a ještě nebyla zařazena do výjezdových plánů. Jako vyučený 
          strojní zámečník byl zručný a při stavbě stanice se mu to hodilo. Do 
          půl roku bylo postaveno a přijelo první výjezdové vozidlo CAS T 138. K 
          cisterně ještě přibyl automobilový žebř ZIL AZ 30, a tím byl vozový 
          park uzavřen. Pozdější valník na bulharském podvozku sloužil na 
          stanici jen krátce. Jako mladý a úspěšný hasič se po roce nástupu 
          propracoval na pozici velitele družstva, kde vlastně slouží dodnes. V 
          roce 1985 nastoupila na stanici mladá dvacetiletá spojařka Martina, 
          která záhy podlehla kouzlu jediného svobodného hasiče. No a jak už jí 
          profese "velela", tak po půl roce už nešlo jen o spojování hovorů, ale 
          i společných životů. Dnes mají ve spokojeném manželství tři dcery - 
          Gábinku, Vendulku a Julinku. Martina odešla ze sboru po šestnácti 
          letech služby a dnes je v domácnosti. Ještě před svatbou si ale František pěkně "zařádil", 
          a to když ve velké a předimenzované stavbě stanice se našlo místo na 
          provoz tehdejší státní autoškoly. Obrovský pohyb mladých začínajících 
          řidiček byl neuvěřitelným "oživením" chodu celé stanice hasičů a 
          častokrát bylo hodně veselo.... směje se František při vzpomínkách a 
          vyprávění. František byl už odmala velký sportovec, a to je 
          pravděpodobně i klíč k tak dlouhé službě ve výjezdech hasičů. Sport mu 
          dlouhodobě pomáhá udržovat potřebnou fyzičku pro náročnou práci. Od 
          mládí hrál fotbal, chytal za TSK Vlachovice, hrál stolní tenis v 
          okresní lize a věnoval se požárnímu sportu. Je organizátorem 
          tradičního nohejbalového turnaje ve Valašských Kloboukách. O výjezdech a událostech by mohl vyprávět hodiny... 
          kilometry natažených a smotaných hadic, stovky požárů, zachráněné 
          lidské životy..., ale stejně tak nikdy nezapomene na velké lesní 
          požáry na Královci a na povodně v roce 1997. Tehdy pomáhal v 
          postižených Otrokovicích a jeho fotka na lodi při záchraně seniorů 
          obletěla republiku. Vzpomíná také na velké úmyslné požáry stohů před 
          revolucí a těžké nehody. Jak ale sám říká, ty opravdu těžké nehody a 
          tragické události jsou znamením jen posledních asi deseti let. S plným úsměvem na tváři mi taky pověděl o dvacet 
          let starém velkém požáru hotelu Jeleňovská, kde tehdejší velitel 
          zásahu porušil snad všechny existující předpisy. Dnes to již považuje 
          za promlčené, a proto o tom může mluvit. Hotel začal hořet v době před 
          jeho otevřením, kdy byl ještě částečně ve výstavbě. Při příjezdu 
          byli hasiči vystaveni rozsáhlému zásahu. Obrovské plameny zachvátily 
          horní patra hotelu, a proto se velitel rozhodl pro "neuvěřitelný" 
          zásah ze vzduchu. S jedním proudem se nechal vyzvednout na betonovém 
          panelu stavebním jeřábem nad hotel a začal hasit... jen při té 
          představě "mrazí" a o nějaké bezpečnosti nemůže být ani řeč... Dnešní doba ho přinutila umět ovládat nejen moderní 
          hasicí zařízení a techniku, ale i počítače a internet. Mladší hasiči 
          na stanici mu nedají vydechnout a ani on, jako starý matador, nežádá 
          žádné úlevy. Mnoho zdraví a spokojenosti do další služby přejí 
          kolegové hasiči HZS Zlínského kraje. 
                   
           
 |