|
Dobrovolní
záchranáři pátrali po houbařích u Tesáku
kardiak se čtyřletým chlapcem se ztratili v lese
Dne 23.8.2006 v 14:45 hod. byl na tísňové lince 112
přijat hovor o pohřešování muže s chlapcem v lesích u Tesáku.
Operátorka přijala hovor, který hlásil jeden z
dobrovolných záchranářů z Tesáku, o pohřešování asi osmatřicetiletého
muže z Přerova, který se ztratil v lesích pod Tesákem i se svým
čtyřletým synem. Muž byl kardiak s každodenní potřebou užívání léků a
neměl u sebe mobilní telefon. Operátorka linky 112 předala informaci
hasičům záchranářům a policii.
Vše začalo kolem půl desáté dopoledne, kdy na Tesák
přijeli dva muži z Přerova a společně s malých chlapcem se vydali po
červeně značené trase na Rajnochovice. Jejich cílem byl sběr hub.
Všichni tři scházeli postupně lesem do údolí, když se asi po hodině od
sebe oddělili. Chlapec zůstal se svým otcem a druhý muž je ztratil z
dohledu.
Další dvě hodiny se navzájem hledali, když kolem
jedné hodiny přišel osamocený muž zpět na Troják k zaparkovanému autu.
Celý bezradný ze ztráty svého kamaráda se synem vešel do horské chaty U
Halasů. Tam si servírce postěžoval a svěřil se se svým problémem, aniž
by tušil, že právě mluví se ženou majitele chaty, který je zároveň
jedním z dobrovolných záchranářů na Tesáku. Ten muže vyslechl a začal
hned jednat.
Nejdříve byla kontaktována manželka pohřešovaného
muže. Ta, jakmile se dověděla o ztracení syna a manžela, okamžitě
sdělila důležité informace o zdravotním stavu chotě, sedla do auta a
přijela na Tesák. Tam záchranářům předala fotografii manžela,
přihlížela přípravným pracím a dala souhlas s oficiálním vyhlášením
pohřešování a zahájení pátrání.
Mezitím se už rozběhla první fáze organizované akce.
Na Tesák se do třiceti minut sjelo deset dobrovolných záchranářů s
vybavením, formovala se další skupina pátračů z dobrovolných hasičů,
připravovala se lezecká skupina profesionálních hasičů. Všichni byli
seznámeni se situací, s podobou pohřešovaného a s možnou trasou a
prostorem hledání. Čekalo se jen na příjezd policie a start do terénu.
Když v tom okamžiku se na kraji lesa objevil hledaný
muž i se svým synem a s plným košíkem hřibů. Oba byli unavení, ale
šťastní, že našli cestu zpět k chatě. Manželka začala plakat a všem
záchranářům se ulevilo. Pátrací akce byla odvolána.
Tento příběh má několik zajímavých profesních i
lidských rovin. Může být velkým poučením pro ostatní návštěvníky lesů
a houbaře. Počet výletů do lesů v posledních dnech výrazně vzrostl a
míří do něj i ti, kteří nemají mnoho zkušeností s turistikou a nejsou
potřebně vybaveni. V našem příběhu to byla absence mobilního telefonu,
který je dnes takřka nenahraditelný a výrazně přispívá k rychlému
nalezení ztracených a pohřešovaných osob.
Určitá omezující pravidla by měla platit i pro osoby
ne zcela zdravotně v pořádku. Když už se vydají do lesů, tak by měly
volit vhodné trasy, které nejsou náročné a hlavně jsou v dosahu
případné rychlé pomoci. Tedy zásady držet se u vyznačených tras,
nechodit na delší túry apod.
Záchranářům dělalo starosti také velmi proměnlivé
počasí, které se i několikrát za den předvedlo s návalovým deštěm. V
lesích pod Tesákem je po bouřkách mnoho polomu, ve stržích je
nebezpečno a mokré jehličí i listí může být zrádné.
Záchranáři se také obávali situace, při které by muž mohl
se svým slabým srdcem v lese zkolabovat. Následná reakce jeho malého
syna mohla způsobit řadu problémů, ať už jeho odchodem nebo i
podchlazením z delšího pobytu v lese.
Dobrovolní záchranáři na Tesáku založili dne
1.8.2006 neziskovou organizaci RESCUE TEAM HOSTÝNSKÉ VRCHY, která se
jako občanské sdružení zformovala z původního dobrovolného
záchranářského týmu Ski Rescue Team Tesák. Tento tým dobrovolných
horských záchranářů je lidem v okolí dobře známý svými akcemi a
záchranami v období lyžařské sezóny -
zde.
Dobrovolní záchranáři z Tesáku se však rozhodli, že
od letošního roku už nebudou poskytovat své služby jen v zimním
období, ale celoročně. Důvodem je vysoká návštěvnost Hostýnských
vrchů, vzrůstající zájem o turistiku a cykloturistiku.
Tato akce jen potvrdila správnost jejich rozhodnutí
a rozšíření záchranářských služeb na celý rok. Sami záchranáři pátrací
akci považovali za dokonalou prověrku jejich akceschopnosti. Teď tedy
ví, že navzdory svým vlastním zaměstnáním jsou schopni přijet na pomoc
do půl hodiny i s potřebným vybavením.
Pro profesionální záchranáře je tento tým
dobrovolníků skvělým partnerem při společných akcích, ke kterým
přispívají nejen svým výcvikem, ale hlavně svými osobními a místními
znalostmi terénu, a samozřejmě také svým nadšením a ochotou pomoci.
|
