Poskytování první předlékařské pomoci nebo i asistence při transportech zraněných osob jsou nedílnou součástí zásahové činnosti jednotek profesionálních a dobrovolných jednotek hasičů. Patří k činnostem, se kterými se hasiči setkávají při své každodenní zásahové činnosti na místech dopravních nehod, požárů nebo technických zásahů při záchraně osob. První předlékařská pomoc je tak již po řadu let součástí odborné přípravy našich jednotek. Novinkou kterou zlínští hasiči jako jedni z prvních zařadili do svého výcviku je i aplikace poznatků tzv. bojové medicíny.

Nově nabyté poznatky jsou také formou kurzů předávány členům jednotek dobrovolných hasičů kraje a v rámci spolupráce složek IZS i policistům. K realizaci přípravy a výcviku je plně využíváno multifunkčního výcvikového zařízení v areálu centrální stanice Zlín.

Jaká je historie, současnost a jaké jsou nové trendy v oblasti poskytování předlékařské pomoci u jednotek profesionálních hasičů Zlínského kraje přiblíží instruktoři odborné přípravy zlínských hasičů por.Radek Polášek DiS. a por.Tomáš Čech DiS.

Jako první tedy krátká sonda do historie u profesionálních hasičů HZS Zlínského kraje.

Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje začal pracovat s tímto tématem před více než deseti roky,  kdy se odborná příprava soustředila na klasické školení „první pomoci„ ve spolupráci s pracovníky Českého červeného kříže nebo zdravotnické záchranné služby.

V průběhu dalších roků, především v roce 2008 a 2009, dochází ke kvalitnějšímu vzdělání v této oblasti. Vzpomenu například kurzy Doprava raněných nebo studium několika příslušníků HZS v oboru Zdravotnický záchranář. V následujícím roce byly postupně obsazovány posty zdravotníka na jednotlivých směnách stanic kraje. Díky nastavení tohoto vzdělávacího systému disponuje v současnosti HZS Zlínského kraje  téměř pěti desítkami zdravotníků s různými typy vzdělání a dochází k i k dalšímu využití kurzů zdravotnické pomoci. Nezanedbatelnou úlohu na poli poskytování předlékařské pomoci sehrály také možnosti spolupráce s výjezdovými stanovišti zdravotnické záchranné služby, možnost odborných stáží, spolupráce s Vyšší zdravotnickou školou ve Zlíně a spolupráce s ostatními složkami IZS.

Spolu s výše jmenovanými faktory se podařilo zkvalitnit vybavenost zdravotnickým materiálem a transportními prostředky.

Na místech událostí nezasahují ale jen profesionální hasiči. Jak je to třeba s přípravou členů dobrovolných jednotek obcí?

U jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí na území našeho kraje došlo v posledních pěti letech k nebývalému zájmu jejich členů o tuto problematiku. Přibližně 150 dobrovolných hasičů postupně absolvovalo speciální kurzy, které pro ně organizujeme.  Mohou tak ve svých jednotkách vykonávat funkci zdravotníka, a to jak při zásahové činnosti, tak v oblasti školení dalších členů.

Můžeme tedy mluvit o stavu plné připravenosti hasičů v této oblasti?

Jako další se i tato oblast neustále rozšiřuje a vyvíjí. Máme vybudovanou  strukturu systému v poskytování neodkladné zdravotní pomoci s vyškolenými zdravotníky, další odbornou přípravou na výjezdových stanovištích ZZS a využívání dalších možností rozšiřování znalostí.  Dosáhli jsme tak pokrytí území kraje vyškolenými členy jednotek sboru dobrovolných hasičů.

Tedy celkově jsme položili základní, bazální stranu pomyslného trojúhelníku. Druhou stranou trojúhelníku je poskytování první psychické pomoci, která u HZS Zlínského kraje má, především za přispění naší psycholožky Mgr. Pančochové, jak tradici, tak hlavně výbornou zpětnou vazbu. A to zpětnou vazbu jak u příslušníků sboru, tak především u účastníků mimořádných událostí a přímo souvisí s poskytováním neodkladné zdravotní pomoci. Třetí stranou trojúhelníku je možnost zařazení nových trendů v této problematice, například zlepšování transportních technik a přebírání zkušeností z jiných odvětví např. z bojové medicíny.

Z výše uvedených skutečností je tedy zřejmý vývoj neodkladné zdravotní pomoci u hasičů od poskytování bazální první pomoci až k aplikaci taktických prvků, které přímo souvisejí  s výkonem činnosti jednotek u mimořádných událostí. Prioritně tam, kde zůstaneme bez pomoci a podpory dalších zdravotnický subjektů.

Bojová medicína? To zní ovšem ryze vojensky. O co se tedy jedná?

Na základě studií vojenských konfliktů se ukázalo, že velkou část úmrtí vojáků šlo výrazně omezit, pokud by bylo poskytnuto sofistikovanější ošetření a byla použita vhodnější zdravotnická výbava. Proto postupně vznikl nový systém výcviku ošetření v bojových podmínkách.  Cílem programu tzv. TCCC (Tactical Combat Casualty Care, vycházejícího z civilní varianty přednemocniční péče) bylo co nejkvalitnější zdravotní ošetření za extrémních podmínek dosažené s omezenými materiálními i personálními zdroji.

Vznik systému TCCC se datuje od roku 1996. Původ má v projektu amerického chirurga, který po vlastní tragické zkušenosti zjistil, že není schopen i přes své schopnosti a zkušenosti poskytnout kvalitní ošetření s minimem vybavení nebo úplně bez něj. Okamžitá zpětná vazba z bojiště přinesla dynamický vývoj této disciplíny a materiálu k poskytování první pomoci u nejtěžších zranění.

V posledních deseti letech se zpět do civilního života přenáší poznatky získané v bojových podmínkách. Vojenské kurzy absolvují například policisté nebo záchranáři. Nejnovějším směrem je úprava tohoto systému pro civilní verzi TECC (Tactical Emergency Casualty Care).

Společným jmenovatelem je pak rozdělení na zóny, kde se liší rozsah poskytované pomoci:

Pod palbou /přímé ohrožení

V krytu /nepřímé ohrožení

Taktická evakuace/ evakuace

Zásahy hasičů ale přece nejsou prováděny ve válečných podmínkách?

Postupy určené pro bojové podmínky (TCCC), ošetřování pod palbou nebo materiál používaný ve specifických podmínkách zahraničních misí není možné ani vhodné přebírat úplně. Přesto je tento nový náhled na poskytování základních úkonů první pomoci z velké části aplikovatelný do civilní praxe. Tím více potom u hasičů a policistů. Jejich činnost a taktika v této oblasti se někdy blíží těžkým vojenským podmínkám.

Dalším faktorem je práce s moderním materiálem. Kvalitní a šetrná škrtidla, jednoduše  použitelná i ve špatných podmínkách, víceúčelové obvazy v odolném, malém a lehkém balení. To vše vyzkoušené a ověřené ve válečných konfliktech z poslední doby. To je možná cesta, jak účinněji a rychleji řešit těžká zranění, a to i při zásahové činnosti hasičů.

Možnost absolvovat speciální kurz byla využita i našimi instruktory. Jaká je tedy praktická aplikace poznatků do výcviku?

Poznatky získané v tomto kurzu výrazně obohatily odbornou přípravu příslušníků HZS ve Zlínském kraji. Odborná příprava hasičů zdravotníků se tak soustředila na inovované postupy v zástavě masivního krvácení, manipulace s pacientem a možnosti použití moderního materiálu nebo improvizaci bez pomůcek. Podobně byl obohacen i obsah šestnáctihodinového kurzu Základy zdravotnických znalostí pro členy jednotek dobrovolných hasičů.

Jeden případ za všechny?

Kvalitní improvizovaný tlakový obvaz, který provedl příslušník HZS mimo pracovní dobu, zachránil život při úrazu motorovou pilou. Zasahující hasič osobně nejvíc ocenil kvalitnější reakci a vědomí kontroly nad situací při aplikaci škrtidla a obvazu.

To jsem jen přerušil …

Dalším krokem byl kurz zorganizovaný v rámci spolupráce IZS pro Policii ČR. Rozsahem šlo o kurz Základy zdravotnických znalostí. Témata byla upravena pro specifické potřeby policie a ve spolupráci s externím instruktorem byla zapracována i taktická část. Tyto kurzy zatím proběhly dva. Jeden byl uzpůsoben pro instruktory odborné přípravy a druhý pro pořádkové jednotky. I tyto kurzy se vzájemně lišily v  modelových situacích nebo rozsahu probíraných témat. Každý byl uzpůsobený namíru pro potřeby konkrétních složek.

Instruktoři odborné přípravy se soustředili více na zástavy krvácení, střelná poranění, taktické zásady, a pořádková jednotka více na poranění kostí, úrazy, poranění páteře, popáleniny.

Co je ještě možné doplnit závěrem?

Poskytování neodkladné zdravotnické pomoci je stále se vyvíjejícím procesem, a to jak po stránce metod, vybavení, taktiky a odborné přípravy. Odborná příprava hasičů nemá v žádném případě za cíl nahrazovat činnost zdravotnické záchranné služby nebo lékařů. Systém je postaven na vzájemné součinnosti na místech zásahů a efektivní pomoci, kterou jsou hasiči schopni poskytnout jak postiženým, tak zdravotníkům.